Anotace: Vlastní příběh, omluva a vyjádření citů skrze báseň.

Jsi anděl, který z hvězdy spadl na zem
tak skromná, že nenechala sis ani křídla
i přes ten pád, křehoučká jako bublina z mýdla
která dokázala, že jsem do tebe blázen.

Jsi tak nádherná, že krása ti závidí
jsi tak dokonalá, že dokonalost tě nenávidí
poprvé jsem pochopil co vkládají básníci do všech sonetů
poprvé pochopil jsem vše v jednom kratičkém momentu
dva páry rtů co navzájem v dešti se hladí
dva krásní lidé, tak mokří a tak mladí.

Vyplašil jsem tě však od strachu, že mi tě víz někdo může
a nyní už nepocítím dotyky tvých rtů, tvé kůže.
Když sám ve tmě teď sedím a objímá mě chlad
a cítím jeho bolest v hrudi, škrtí mě prázdnota jako had
už nedokážu bojovat a zatajuje se mi dech
tak padám hlouběji do své prázdnoty, daleko ode všech
a když už je vše pryč a když už nestojím ani za zmínku
tak stálo to přeci za to, bojovat kvůli andělskému polibku.

Často se ptám, proč padla jsi k nám?
sám sebe se ptám, proč v hlavě tě stále mám?
Čím víc chci zapomenout, tím víc to nejde
a vím určitě, že to už nikdy nepřejde.
Teď už je pouze jedna jediná věc, kterou si nadevše přeji,
ať i andělé odpouštějí.

Publikoval(a): Gemy, 9.3.2014