Anotace: (Krátce sladký) Těžké chvíle patří bohužel k životu stejně tak jako ty krásné...

.



Otec se ze mě právě stává,
slov se mi aň nedostává.
Miminko s nádhernou ženou,
je stránkou dosud nepřečtenou.

Už nemám strach z budoucnosti,
rodina teď mou radostí.
Lepší než-li žití v hříchu,
život pln dětského smíchu.

Už se blíží šťastná chvilka,
kdy prvně spatřím svého synka.
Doktoři se trochu bojí,
že hned skončí na přístroji.

Jeho zdravím jsem si jistý,
toť můj pohled optimisty.
Musí býti plný sil,
krev mou přeci podědil!

přichází poslední stahy,
hlavička je vidět záhy.
Nervózní jsem až se třesu,
moje žena též ve stresu.

Drahá z posledních sil tlačí,
křičí co jí hlas jen stačí.
Už je venku a už pláče.
Podívej na něj, na naháče!

Sladký je až zrak přechází,
ještě mi to nedochází.
Už jsem táta! Nespím jen?
Pokud ano, krásný sen.

Beru ho do náručí,
pohlížím mu do očí.
Už je klidný, tiše dýchá.
Můj syn, má krev, moje pýcha.

Co se děje?! Přestal se hýbat!
Nemůžu se na to dívat!
Doktoři ho křísí marně,
tělíčko leží bezvládně...



Svět se v okamžiku hroutí,
jeho život - krátkou poutí...



.

Publikoval(a): Sobi7, 5.3.2014