Anotace: Dnes bylo opravdu krásně, tak proč neskládat básně

Procházím se slunečnou álejí,
představa,jak plody pod stromy se válejí,
prozatím jsou jen v bílém květu,
a včelky po zimě se k nim mají k světu.

Jak nad hlavou bzuká to v koruní,
po těle co nahání zvláštní mrazení,
zní to jako známá melodie,
pravá jarní parodie.

Tráva tak krásně se zelená,
vždyť dvacet dní je od ledna,
dnes tu měli děti jezdit v sáně,
jenže slunce mě právě pálí dlaně.

Pod kopcem v tutéž dobu,
děti skákali přez zmrzlou strouhu,
teď tam vidím kluky v tričkách s pruhy,
jak tam marně loví pstruhy.

Já tam chodil dokonce i na raky,
dnes obával bych se z vody boláky,
nažloutlé břečky co je tam místo vody,
co provází ropné skvrny v barvě duhy.

Jen se divím jak mění se ten svět,
ono tomu je více jak třicet let,
je čtrnáct let po roku dva tisíce,
a k tomu ještě skoro dva měsíce.

To jsou pravda divné nápady,
v únoru sedat si do trávy,
to příroda je z toho zmatena,
jak člověk podlamuje jí kolena.

Publikoval(a): Malce, 28.2.2014