Anotace: Je to hrozba,nebo prosba, asi hlavně omluva, pro každého autora.

Je mi líto, každého autora,
co jiný udělá z něho netvora,
prý ukradl mu jeho můzu,
soudem na něj pouští hrůzu.

Může za to stejná můza,
stejná slova, děs a hrůza,
moje, tvoje, netvora?
Prý je to dar od boha.

Žádá od něj velké sankce,
udělá z něj prašivého psance,
jeden o druhém do dnes nevěděli,
ani ve stejném městě neseděli.

Naše slova zní tak stejná,
podobný je slovosled,
zjišťuji, že už nejsou slova volná,
dnes autorem jsem naposled.

Právě z hrůzou zjišťuje,
komu já a kdo mě,
do budoucna tvorby strohý,
vzdyť autorů a děl jsou stohy.

Těžko hledat mezery,
když mi vedou do cely,
on byl známý, já už taky,
já byl chudý on měl prachy.

Publikoval(a): Malce, 26.2.2014