Anotace: Když ve městě kotví - oni!

Probdělé noci strach,
co píseň jak zničený hlas,
to opilec, podivný brach,
snažil se pošpinit vás,
když prošel kolem zas
a ten zvuk i měsíční světlo zhas.

Jak toulá se ulicí,
temnou nocí skryt,
před ním v naději bych žil,
za ním valí se jen smrt
a obláčky smrdutého kouře,
takoví všichni jsou,
s vlajkou pirátskou přijíždějí z bouře,
z těl zbyl jim jen vaz a zbytky kůže.

Městem burácí děsivý smích,
ten co zboří i boží břich,
ten co pohřbí poslední hřích,
ten co lásku dal i vzal,
a zbrousí katův meč,
a projde ušima skrz,
a rukojeť uzme zas.

A ten pirát, v oku sklo,
v botě ze dřeva kus,
nyní valí se z okna křik,
jak volá půlnoční vůz,
z něj pak dělá se mdlo,
když otevře vám duch,
kolem schladne vzduch,
a krev v žilách zastaví.

Publikoval(a): Matesax, 19.2.2014