Naděj
Naděj
Stojím před chrámem odpuštění,
plazím se po schodech.
Bez duše.
bez lásky.
Tolik překonaných schodů.
Pálí mě svaly v těle,
ale i přes tu bolest jdu dál.
V hlavě vím,
že jdu do nebes.
Každým krokem,
padá ze srdce kamení.
Už vím,
že zemřu v planých nadějích.
Publikoval(a):
Kýblík, 4.2.2014