Anotace: Bratr a sestra proti nepřízni osudu.

Zasaženi bolestí, neboť
matka už tu není.

Stojící na rozcestí,
ale kam jít, když svět je tak krutý.


Dívajíc se k nebi, pozorují
hejno vran. Jenom trochu něhy,
k zahojení svých životních ran.


„Maminka je mrtvá a táta nás opustil“.

„Třeba tam nahoře čeká, poprosíme
Boha, aby nám ji propustil.“
.
.
.

„Neslyší!“

„Proč nechce pustit mámu zpět?“

„On snad nevidí,
jak kruté je to pro nás teď.“



A zůstali sami, bratr a sestra.
Umírají hlady, nechápou…zač Pán je trestá.

Publikoval(a): Makaveli, 14.1.2014