Anotace: ...

Procházejí se jakoby nic,
na ramena jim dopadá tíha z večeří,
z galantnosti proudících vteřin,
jež uhasínají pod polštářem.
Početí bezhlavosti.

Nikdy nevzplanou náhle,
proto ten kód ve vějíři a v zorničkách.
Co vím, lásku nafoukali do bublin
a o poutích signují oblaka nad návsí.
Mezi jejich životy míhá se můj.

Ze svých vlastních znaků se dívají
a čechrají volánky nesplnitelným idejím,
hledám v jejich očích opadavé úsvity
a noci promilované až do požárního hlášení.
Divák vždy zakreslí svou touhu do dotazníku.

Procházím se jakoby nic,
ne, nejsem trýznivost slov,
jsem ta proudící vteřina
na tvém polštáři.
Zrození bezesnosti.

Publikoval(a): Lugilla, 7.1.2014