Anotace: ...

Co když je duše papírová…
V strmých skalách slunce
jsem rovnodennost;
když pro nikoho
tak alespoň pro sebe.

Dlažební kostky víří mi pod nohama
dokonalost je správné slovo ve správnou chvíli;
nejsem taková
miluji zvuk slov
když pokaždé jinak zazvoní.

V dnešní rozlétané noci si ustelu domodra
protože se rozplývám v plujících světech.
Nechceš mě kousek vést?
Chci být sama s tebou
Být s tebou sama.

Zmizel mi inkoust z prstů
vášnivá touha nechat se unášet
slízla ho z prstů;
tak proto se ještě probouzím se snů
a vytrhávám zdravé kořeny.

Publikoval(a): Lugilla, 4.1.2014