Anotace: Trvalo nnoho let..............

Jak stádo koní běžících travou,
tak svobodně se cítí duše má.
Jako když mraky oblohou plujou,
stojím zas na zemi, tohle jsem já.

Smutno se šíří, jak zvířený prach,
úsměv zmizel společně s temnotou.
Zase jsem tady, i když mám strach
a půjdu dál životem se svojí samotou.

Pohladím květinu, na dlani mám motýla.
Pichlavá růže tak sladce voní.
V noci jako by všechna světla světa svítila,
v lese vidím studánku a lehnu si do ní.

Ta voda studí a píchá do kůže,
já cítím opět teplo i chlad.
Schválně si zabodnu do prstu trn od růže,
je mi krásně a dokonce cítím i hlad.


MS

Publikoval(a): Mayknka, 2.1.2014