Anotace: Každý se změní, ať chce či nechce!!

Do zrcadla zvědavě hledím,
koho to v jeho odrazu vidím?

Bezduchou květinu, bez vůně, bez dechu,
zničenou krajinu, prorostlou trním bez mechu.

Zkalenou hladinu bez odrazu,
neživou zeminu bez výrazu.

kamenou sochu co neumůže vstát,
mající vlasy co neumí vlát.

Zlomenou vílů tančící v pichlavém bodláčí,
s krvavou stopou jež bolesti tím potláčí,

Zbytečným stínem před poprvavou její,
tenkrát, ještě když každou ránu láska jí zhojí.

Silnou to princeznu hrájící,
v květinových zahradách vonící.

Zmatenou holčičku stracenou v davu,
neznajíc bolesti v přítomném stavu.

Dnes upálená za čarovovnou moc,
v plamenech šlehajíc, ptajíc se proč?

Neznalá v nekonečnu emocí,
lapené zdraví do prohraných nemocí.

Řvoucí falešné tóny bez hlasů,
tančící v oslavách věků bez hostů.

Zrazená v podobě lásek,
když stála od ní nemalý kousek.

Jak zmateně poznavá její pravou tvář,
když v jejím odrazu stál pouhý lhář.

Smotaná v jejím klubku falešnosti,
nemohu se vymotat z její prohnilosti.

Narozena v jejích zrůdných podobách,
prostřílena jejich zbraněmi při jejích modlidbách,

klesajíc na dno, klesajíc k zemi,
zbyly jsme s bolestí jen my tu sami.

V nitru mém zlomeném až do jeho středu,
tam slýchala jsem tlukot nečeho, co podlehlo jeho svodu.

Kdo v mém odrazu se to ukrývá den co den?
nemocná mrtvola, co jí láska zabila, když zdál se jí o něm ten dlouhý krásný sen!!!!!!

Publikoval(a): Brazzillka, 28.12.2013