Anotace: Když jsem se poránu projížděl velkoměstem. Potom, co jsem nedostal práci, kterou jsem ani nechtěl. A pršelo.

Ptal jsem se proč sou Kerouac a Ginsberg smutný.
Co je zbilo?
Ta špetka lásky
to mě překvapilo.
Oči žebrajícího psa.

Nemilosrdnost kontaminuje ovzduší.
Mlha bezohlednosti.
Člověk vyvěsil bílou porážku do vzduchu,
zázrak na hřebík.

Prší naděje, ale všichni se před ní uklízí
do aut, kapuc - a spěchu.
Já tu stojim a těžknu.

Zoufalost je nepochopená, má velkej potenciál.
My prokletý a zbitý a zmoklý jsme vděčný za každej výprask.
Vidíme pak za zrak.

Publikoval(a): Hajsfer, 17.12.2013