Procházka po univerzu
Procházka po univerzu
Šumící moře
a daleko za ním les.
Má duše putuje
milionem cest.
Počítám atomy,
snad mě zavedou na začátek konce.
V mém srdci je žár,
takový jaké má Slunce.
Stanu se po smrti hvězdou?
Volám a čekám na ozvěnu,
nikdy snad nezmoudřím.
Můj další krok je
ztracen v nedohlednu,
o nalezení sám sebe
marně se pokouším.
Publikoval(a):
Makaveli, 16.12.2013