Anotace: . . .

Do tmy z oken svítily
rozmarýnové louče.
Jak peří kladly se do ulic,
kde s hudbou z kolotoče
po domech chodili stařičcí bohové.
Škemrali almužnu pro svoje ovečky
a jejich hole plechové
se s řinčením plížily po mokrém dláždění,
kde, strachem bez sebe,
se pinožily zkostnatělé stíny nočních chodců.
Že prý je nezebe.
Že prý je dobře na mostě
a hrdinství mít místo srdce kámen.
Choulí se můry na lampách -
v zoufalství pálí si křidélka,
protože jim došel všecek plamen.
Stařičcí bohové prchají před vlky.
A nikdo s nimi nešeptá
to sladké,
tiché,
rozechvělé

"Amen"...

Publikoval(a): Poutníček, 16.12.2013