Anotace: Lidé často klamou, tančí mezi kapkami deště, aby vytvořili iluzi, která druhé vtáhne do snu, jenž nikdy nenajde dobrých konců.

Hle, podívejte, kdo tu stojí,
tu dívka a támhle chlapec.
To že je dívka ?
Snad kostlivec.
Kde tu vidíte krásu ?
Snad ty oči možná,
hezké rty,
ale co ty chrastící kosti,
které vržou jako starobylé revma.

To že je dívka ?
Nenechte mě smíchem padnout,
smrt si mě již párkrát obhlédla,
tu nakoukla
a pak zase zmizela.
No dobře, hej dívko,
jsi-li dívka,
proč máš tak propadlé tváře ?
A co táhmle vzádu visí, snad, bože, to jsou střeva,
to, to je hrůza, je to hrůza,
hnus ten největší, chce mi zvracet,
žaludek mi asi vyskočí z břicha.
Cítím bolest, ale není má,
ta musí být prostě tvá,
dívko jedna zbloudilá a bláznivá.
Kam jsi zahodila svoji krásu,
proč tady teď ruku v mojí ruce umíráš ?
Chceš mě stáhnout se s sebou však ?
Ty mrcho jedna proradná.
Krásu si svou zahodila,
život zpotvořila
a teď by jsi chtěla brát a brát
a druhé okrádat.
Kdo ti dal takové právo,
jdi a padni do své bílé rakve
s radostí a s láskou,
pohřbím tvoji krásu hnusnou prázdnou.
Zahodila si svůj život,
tak jdi a živé nech živými,
ty kostro jedna proradná.
To že byla dívka,
a kdo je potom táhmle ten hoch ?
Oběť.

Hodiny odbily půlnoc
a tmou se neslo tělo.
jako hadrový panák.
To jen jeden chlapec ztratil hlavu,
pravila smrt.
Dívka se proměnila v kostru
a kostra v prach,
vzala si co chtěla
a šla zase kousek dál.

Vracel jsem se nad ránem
a viděl jsem hocha, stál.
Vedle něj svírala jeho kostnatou dlaň čistá a nevinná panna
Chlapec, jenž propadlu kouzlu prázdnoty,
byl obětí cizí podlosti a nicoty,
teď tu stál ale sám.
Držel dívku a tlačil ji s úsměvem do náruče černé smrti.
Oběť byla obětí,
vrah vrahem,
ale teď, teď jsi jsou všichni rovni.

Publikoval(a): Elizabeth Thames, 10.12.2013