Anotace: Až teď mě mrzí všechna ta snaha, která padla na neůrodnou půdu. Cit který jsem mohl věnovat někomu jinému. Někomu kdo by byl za něj rád :) Je to závan minulosti neměl jsem čas to sepsat :) http://www.youtube.com/watch?v=VLeKynup9LI

Jak může,
něco tak krásného ublížit,
jak může,
nechat mě tak ponížit.
jak může,
být k citům hluchá,
jak může,
být k lásce tak suchá.

Se slovy Růženko,
den jsem začínal,
se slovy Rebelko,
na ní vzpomínal.

Láskou barvil básně,
životu noví střed dal,
snil jak nám bude krásně,
já tě tak miloval.

A ty královna ledová,
mnou opovrhuješ,
že jen kamaráda chceš,
ale takhle se kamarád nechová.

Můj kamarád si mě musí vážit,
aby mohl mé tajnosti střežit.
Nedůvěru jsi ve mne zasela,
a má duše se ti zavřela.

Měla jsi spousty šancí,
a ty ji zranila svou arogancí,
co jsi od toho čekala,
když jsi jí trny bodala.

Jen těžko budeš hledat,
toho který tě bude mít rád,
který ti bude dlaně hřát,
který ti zalehne drát.

Miloval jsem tvou duši,
duši v hloubce vězněnou.

Hluboce jsem tě uznával a zbožňoval a nebylo to pro tvou vnější krásu. Ale nebylo ti to dost. Už nám nikdy nepostavím most.

Publikoval(a): Retor, 5.12.2013