Anotace: ...

Snad pokládáš hlavu trochu na stranu,
jako objetí řeky kdesi v Číně,
aby příval mých pohledů
o kousek poponesl své břímě.

A teď v tichu sama sobě odpovídám,
proč nepoznaní lidé v mžiku mizejí
a neposedí s čajem v mých očích
zbaveni iluzí a idejí.

Však v blaženém úkrytu dětství,
hýčkám si chvějivé přání,
že zatímco s půlnocí usínám,
tvé tělo se nade mnou měkce sklání.

Publikoval(a): Lugilla, 23.11.2013