Anotace: ...

Hvězdy se rozesadily v nesmírným hledišti a s rozzářenýma očima čekaly.
Déšť zašuměl-
milujeme se s tmou a hystericky se dusíme smíchy, když děláš ksichty na střechách
a věšíš se na antény, zatímco dole cukráři omdlévají strachy a řítí se za dramatický hudby do
hromady věnečků.
Deštníky hozený do propasti ulice..
s flaškou vína v kapse sedíme na parapetu, absurdní saxofonový sólo zdraví úplněk,
co smeká klobouk z gramofonových let s úsměvem a citátem ze Shakespeara.
Van Goghova Hvězdná noc vyšlehla z kaluží,
vznášíme se šest mil nad jejím bytem, zevnitř voní dotyky, když se rozpouštím do kapek
a s přivřenýma očima, nevírou, poleptanej od rán a slov,
se stanu barvou, jako slza posledního nepochopitelnýho člověka, ze kterýho odkapává inkoust,
když stojí na špičkách, s rukama hladícíma chvějící se vzduch,
pod sebou ztemnělý náměstí, kterým tancují hipsteři mezi černými dírami a oceánem.
Let tisícem vteřin, bez těla..
v prostoru, do noci nad Amazonkou - cítit ticho..
Dál..
Nad obzorem hřmí a já se usmívám do pableskujících, nahnědlých mraků..
Počkáme na sebe ukrytí kapkami a odejdeme, abychom si navzájem uvěřili.

Publikoval(a): Vincente, 20.11.2013