Anotace: Má další....

Sedím tiše v parku,
myslím přitom na Šárku,
na její oči modré,
na její rty puvabné.

Směl jsem že jich dotýkat,
směl jsem je něžně líbat,
ty časy jsou už dávno pryč,
zamknula si své srdce na klíč.

Níkdy na ní nezapomenu,
teď vzhlížím k jejímu oknu,
zatím oknem jsem bývat směl,
tohle jsem dělat neměl.

Byla to moje chyba,
lapil jsem se jako chycená ryba,
tohle se jen tak neodpouští,
marně teď čekám na vlak příští

Publikoval(a): Mischelinka, 18.11.2013