Anotace: ......

V tichosti, v koutě,
na odvrácené straně,
v černočerné tmě, kde lačně čeká na mě.

Spouští se strach.
Spouští se klidně,
bez zábran i svědků,
bez hranic, bez zášti,
se schopnostmi svých předků.

Ani smrt už nehledá zde rozuzlení.
Černý tvor vysává světlo denní.
Posilován tmou, krmen strachem,
penězi, zlatem i velkým krachem.

Spouští se pomalu, však nedotkne se země,
svůj plán přede a vyčkává své jehně.
Spřádá si sítě ze zlatých nití,
spřádá si nitě ze zlatých sítí
a ve stínu se pousměje.

V tichosti, v koutě,
pod odvrácenou stranou,
v černočerné tmě, kde tiše kráčí za mnou.

Pokřivené nohy vyčnívají z černého kříže,
spouští se spouští o kousek níže,
samozvaný král podsvětí
pavoučí kníže.

Lichý počet očí střídá ohavné zevření,
za šera je slyšet jen krákavé běsnění.
Ledový kouř vychází z mrazivých plic,
vyjma špatných mravů není slyšet zhola nic.
Pouze portmonka trčí ze zadní klopy,
však slepé zůstanou podlahy,
slepé zůstanou i stropy.

Vyhrála další kořist,
vymodlila, využila,
bez další kořisti by trapně shnila.
Kdo to bude, kdo neodolá?
Další smolař do tmy volá:
Kde jsi má? Jediná? Vznešená?
Vdova cítí lehkou kořist.
Zakousne se, nepustí.

Spřádá a spřádá,
spouští se níže,
spřádá a spřádá se tiše do tvé spíže.
Neodoláš, nepustí!

Publikoval(a): FourLeaf, 17.11.2013