Zahrádka
Zahrádka
Na zahradě, kde stojí děda,
vedle strom, nad ním černý mrak
a syn, který kouká z okna na list, který právě spad...
Třpytí se - je mokrý od deště,
v něm obraz jeho nejmilovanějšího otce,
přemýšlí, proč byl osud tak krutý porotce.
Už je noc, měsíc svítí,
syn sedí v kvítí, už se chystá na hlínu,
která mu brzy nahradí peřinu...
Už má, co chtěl mít,
už je konec, už má klid.
Poslední slova byla ,,Mě soudit smí jen bůh."
Ten s tím souhlasil - z dědy i syna nezbyl ani duch.
Publikoval(a):
Num..., 25.10.2013