Anotace: ...

Hvězdy se noří ze skal města, pohoří -
myšlenky, oči ve mě se svíjí, topoří -
Z provoněný země stoupá hlad.
Nemám a nemáš čeho se bát.

Hořící tabák, dýmající slova,
objímám Tě nepřítomně zas a znova -
Ploužím se ulicema, žádná je moje strana,
obloha prázdná, krev ve mě, krev slaná -

Hvězdy se noří ze skal města, pohoří -
myšlenky, oči ve mě se svíjí, topoří -
Z provoněný země stoupá hlad.
Nemám a nemáš čeho se bát.

Flašky se tříští, běžím k Tobě,
ať už jsi kdokoli, v blbý době.
Léto vyspává s probuzenou kocovinou,
stíny a obavy se ke mě prázdně vinou -

Hvězdy se noří ze skal města, pohoří -
myšlenky, oči ve mě se svíjí, topoří -
Z provoněný země stoupá hlad.
Nemám a nemáš čeho se bát.

Na věčný pustý stráži před mrtvým klidem,
už nechci pořezanej vídat, jak se minem.
Všemocnej s klíčem v hrudi zase svatě věřím,
se spálenejma křídlama – k tvojim dveřím.

Hvězdy se noří ze skal města, pohoří -
myšlenky, oči ve mě se svíjí, topoří -
Z provoněný země stoupá hlad.
Nemám a nemáš čeho se bát.

Publikoval(a): Vincente, 20.10.2013