Anotace: Poslyšte příběh ...

Romance
beze
svědků


Tisíce dálek světa bych šel
Krásnější tvář však nenašel
Jak sluneční svit jsi zářila dál
Já tam přesto jak hlupák stál

Kdybych tak mohl znát víc
Chtěl bych ti toho toliko říct

A najednou…

Zde hledím na tvůj drahý list
Cos nedala mi nikdy dříve číst

Samotou kráčíme, prázdní a pustí
Má láska k Tobě mě nikdy neopustí

Bylo by krásné si křídla nasadit a plout
Společně projít hlubokým lesem či tmou
Neb svět ve dvou je jak čarokrásná pláň
jdem po ní jakoby nám oheň v srdci vzplál

Když člověk člověku do duše vchází
Slýchá příběh o lásce bez nesnází
Tak poslyšte příběh který zní
V korunách stromů i ve větví

Bylo tak krásné cítit tvé tělo
Vše však již dávno pomíjelo
Čas tak rád s námi pohrává si
A tatam jsou slova „Má jsi“

Žel Bohu…

Ptám se jen,
Proč nemám tedy síly k tomu
Abych následoval tvého skonu
S tebou bych si přál být o samotě
Teď mi osud píše řádky o tesknotě

Smět se tak nadechnout a tím dát dech i Tobě
Má lásko, proč opouštíš mě právě v této době?!

Publikoval(a): Vošátko, 19.10.2013