Anotace: Nemůžu to být já, kdo si přidělává všechny ty potíže, že ne?

Svět kolem rozbíjí Šílená bohyně.
Pobíhá kolem mě, ze skříně do skříně,
Trhá mi košili, knihy cpe do hlíny,
Čeká, až vyklíčí… Na nohou modřiny,
Jak se mnou šplhala na starý ořešák.
Společně vážeme vzpomínky na věšák,
Ať se tam usuší, ať si tam zahnijí,
Špinavé, děravé, šupinky od zmijí…
Nechá mě zabloudit, když se svět nedívá,
Tahá mě v kopřivách, pálí mě zaživa.
Plete mi věnečky, češe mi copánky,
Drží mi ramena, když tahám moldánky.
Trápí mě, dusí mě, hlas plný hrany,
Hladí mě, konejší, líže mi rány.
Byla to jediná ruka v té mojí,
Pořád je, když je zle, vždy při mně stojí.
Bude to jediná ruka, co jednou
Nezvedne kámen, až ostatní zvednou…
Proklínám, odmítám tu Paní krizí,
Padám jí v náruč, když svět kolem mizí.
Už zas.

Publikoval(a): Poutníček, 19.10.2013