Anotace: ...

Na balkóně zavrzaly dveře,
popadla jsem náčrtník a křídu;
na hraně zábradlí chystala se vichříce
jako by jí pálilo dobré bydlo
a chtěla poodlétnout do temnějších krajin.

Pod prsty souvislá vrstva prachu
náhlé vlétla do vlasů, do plic,
a já celá šedomodrá
patřila jsem pod nějaká křídla
bouře déšť a šeď

a ta křídla nebyla krásná jen proto, že obepínala,
ale protože byla i má.
A v tom náhlém procitnutí
namalovala jsem čáru
dokonalý obraz toho, že nemusím jen čekat.

Na balkóně zavrzaly dveře,
pevná ruka stiskla mi dlaň:
„Pojď už domů, brzy se setmí.“
Pod tíhou všech těch absurdit
můj sen se znovu rozprostřel v neznámo.

Publikoval(a): Lugilla, 6.10.2013