Anotace: Zamyšlení ve smutku, jak smutný člověk vnímá svět

Sám a sám
Teď doma jsem
A otáčím se
Za hlasem

Nevnímám nic
Nevenuji se ději
Dnem i noci vyhlížím
Mys dobrých nadeji

A zatímco kolem me
Bezcilne život plyne
Já poté procitnu
A všechno je jiné

Ulice i nábřeží
Změnily se v nic
Po náměstí běžec bezi
Já však vnímám jen a stěží
sedomodre nic

Prochazim se po ulici
A Nevnimam okoli
Nesu sebou velkou svici
A vse ve mne me boli

Je smutne
Kdyz celou rodinu
Smrt setne
V celou hodinu

Clovek zustane sám
Bludna zivotem bludice
Co ja za to dam
Nebyt.. jak ta svice

Jeji knot zlute hori
Rozhlizim se nad pohori
V okoli toho neni vic
Nez sedomodre nic.

Publikoval(a): AnneM, 3.10.2013