Anotace: ...

Když míjím ty
prázdné chodby,
popadám dech.


Rány osudu mě zmohly.
Vše, co cítím…
je hromadící se vztek.


Lidé mě odsuzují,
válčím už i s nimi.
Tady nebude
snad nikdy pochopení,
prosím, Pane, odpusť mi mé chyby.



Budou se
smát, až zemřu?




Narozen do místa
nekonečného boje,
bloudím sám v temnotách,
jsem vojákem, ale bez výzbroje.


Musím snad střílet,
abych přežil?



Drahá mami,
děkuji ti za život,
který jsi mi dala.


Byl jsem hlupák a
nechoval se správně.


Ale ty jsi mě i nadále, milovala.


Ať mi na pohřeb přijde
každý, kdo mě měl
aspoň trochu rád…



Moc dobře ale vím,
že tam budou i ti,…
co se mi budou smát.

Publikoval(a): Makaveli, 27.9.2013