Anotace: Sama.

Smutek na prahu dveří,
prosí, pláče a naříká,
Já vím teď svý,
že neotvírat jde stěží,
Ale ještě hůř se loučívá.

On zkouší škvírku po škvírce,
S prsty Jezinky u kliky,
Bojím se,
Hlavu v přikrývce,
Dusíc všechny zvliky.

Prosík letící samotou,
tou bájnou mlhou mého osudu,
on měl tu být,
Bojovat s hrubou prázdnotou,
a líbat mé rty bez studu.

Hlučné rány o dveře,
Tak mnoho a přesto málo,
Už je blízko,
A odmění se štědře,
Poslední čas, kdy srdce se smálo.

Publikoval(a): Globodecristal, 25.9.2013