Ve skle
Ve skle
Prší střepy
a tiše cinkají do kaluží
na už tak kluzkém linu
zelený
hnědý
průhledný
padají mi kousky ostří do vlasů
chytám je na jazyk
i když mě řezají
nic si z toho nedělám
jsem tu sama
já
a můj krvavý vodopád
zabodává se
do mé teplé kůže
čemu se podobám
jsem pávem okrasným
co opil se
aby rozjasnil
co zakaleno staletým prachem
bylo schováno v plastové base
co vypil démon ve mě
za nocí jak z černobílých filmů
ráno se zvedal ze studené země
a poznal konec svých dnů
hodím další lahev o dveře
a soucítím s její bolestí
exploze
a víc už nic
Publikoval(a):
Rezavá plechovka, 23.9.2013