Pomalé tlení jednoho z lidí
Pomalé tlení jednoho z lidí
Když už se sloupaly
veškeré barevné tapety na stěnách
usínala schoulená
na zasmrádlém koberci
nebo na zemi
neumývala ani zšedlá okna
a žila jen za černými zaclonami
které měly krajky i z pavoučích sítí
zima a chlad
vypli topení
rádio dávno přestalo hrát
a nezbyly peníze na nový
tak sirkama bubnovala do konzerv
s nimiž se dělila
s myší Beátou
a na sloupané etikety
si psala
jak je vše nefér
a život krutý
v zapařeném a zatuchlém bytě
prožívala vždy svou toxiku
vyvolanou růžovou září
zeleně jedovatým blikáním neonových podniků
řezala se do předloktí
v bouřlivých večerech
dej si Bacha na gramofon
co jednoho dne přinesl zhrzený amant tvůj
než si mu věnovala děravý pelech
žít zde až do skonání
a pak se odtud odebrat k nebesům
nenápadně
v uších šelest
že nikdo pro tebe nevzdechnul
Publikoval(a):
Rezavá plechovka, 15.9.2013