Říkal si vítr
Říkal si vítr
Podívej se
no tak se podívej do zrcadla
a přestaneš se ptát proč
už nechci dál
Já se dívám
a stále jsem ta
které jsi ševelil má lásko jediná
tak jo
jabka i když mi vrzají
půjdu přesto dál
a ohryzek mi vzrušením stále skáče
a ty vlasy mi vybělil nejen čas
ale i starost o děti
v nocích probdělých u jejich postelí
tak kde a s kým jsi lítal po nocích ty
Tak ty se v mých vráskách ztrácíš
tolik toužíš jinde
na pevnou kůži hrát
tak ramena mám svěšena
na prsa ani nemyslím
ale hlavu mám a budu mít pevně
na atlasu hrdě vztyčenou
já jsem skála
na které jsi mohl vždy pevně stát
Stáří není vada na kráse
stmívá se jen tomu
kdo nechce vidět jako dřív
tak zatouží odletět obletět a obejmout nový den
tak si běž
tak si utíkej
tak si leť
a pověz jí
že si říkáš vítr
Však i tebe čeká noc
kdy opustí tě pro svěžejší
a uslyšíš to své
tak podívej se do zrcadla
a přestaneš se ptát proč
Tak začneš pomýšlet na návrat
jako vítr
a na mé staré city hrát
ne
mně tvůj úsměv nechybí
ani ty
Vítr když se vrací
slábne ve vánek
a z vánku bývá bezvětří
já větrem nikdy nebyla
jsem a zůstanu
skálou
Publikoval(a):
Tonyend, 13.9.2013