Anotace: ...když podzimní mlhy krášlí svými závoji obzor vašich snů...a v pavučinách zůstanou chvíli třpytivé stopy vláhy...

Mlžný závoj na kraji lesa
láká k tichému soukromí,
vím, že v těch místech není člověk sám,
stromy s ním občas promluví...

A teď tu stojím bosa v trávě,
miluju chodit po zemi,
chlad, který přišel s ránem, má mě...
nebo city rozechvěly?

Jsi slunce mých dnů, obejmeš mne,
neříkáš, že to dávno víš,
jen setřeš vlhkost z tváře něžně
a pak...pomalu políbíš...

...svítá...

Publikoval(a): Cecilka, 13.9.2013