Nocturno
Nocturno
Koukám z okna
a vítr se otírá o vysoké topoly
v dálce jen silueta kostela
ne, vážně to nebolí
všechno to zmizelo
ranní mlha nad rybníkem
změnila se v smradlavý smog
mám špinavé ruce
černé od mojí duše
co pouští barvu nálad podzimu
jsem samorost
co zmizel
pod nánosem zšedlého sněhu
jenž tiše padal na industiální vísku
pomalu tál
nad touhami skryté osobnosti
hořkého pelyňku
dávno zapomenutých dětských schovávačkách
v pokakaném písku
v hlavě zrní
hlava je vlastně televize bez obrazu
a oči vidí
vše co bolí
vše co hladí
a za nimi se míhá to
co nikdy říct nedokážu
a je jedno
jakou kdo vlastní barvu očí
tohle nejsou karety
sázky se nevypíšou
možná jen vybrečí
v tichosti kartonových zdí a povlečení paneláků
ale zase
to nemá cenu
furt se trápit
dumat
nad tím co odlétlo s vlaštovkami
a hledat pravdu v láhvi ?
ale která je ta pravá
která pravdu dá mi....
Publikoval(a):
Rezavá plechovka, 4.9.2013