Anotace: Cokoliv lepší, než být sám.

Les voněl deštěm a čerstvou hlínou
z jeho vlastního hrobu.
Seškrábal z nohou vlhké listí
a vstal. Praskot starých kostí
a jeho dech si pohvizdoval píseň,
co byla v tom tichu slyšet krásně,
až strašidelně nahlas.
Žlutý, ojíněný kašel
A možná trochu plačky.

Šel.

Na cestu, kde ještě včera
hrály si děti na Karkulku.
Teď jen vlk klidně ohlodával
to červenočervené maso.

Jak od babičky.

V zoufalém pokusu o útěk
té vlčí nevšímavosti,
hodil po něm své srdce.

Hnán svou nenažraností,
vlk ho v letu chytil
a sežral.

A on se sám a v slzách
a s vlčí mordou ve tmě,
v životě necítil tak opuštěný
a chtěný.

Publikoval(a): Cínový Vojáček, 20.8.2013