Anotace: Každý z nás je jedním malým světem v nekonečné sněti lidských příběhů prolínajících se každou chvíli.

Když Saša byl jen malý kluk
již pokládal si otázku
Kde rostu já to jako buk
Kam chodím to na procházku.

Mě říkali že jeto svět
tam šťastný budu jako nic
Tak ptám se: Je jich třeba pět?
Ne Ne. Už není jich tu víc

Rok za rokem mě brousil dál
jak čepel než se dokončí
Až teď tu pravdu rozpoznal
Ten kluk, co svět prý roztočí

Ta pravda krutá víc něž dost
že světů je tu strašně moc
A mezi nimi tenký most
Tříští se jako ve dne noc

A tak ty světy plynou dál
po kouskách a nebo v celku
A já prý v jednom jsem si hrál
A teď poslouchám,
Tu konečnou znělku

Publikoval(a): Šašek a Opice, 11.8.2013