Anotace: ...jedna chvíle, kterou jsem potřebovala "zavařit" do básničky...

- Smím prosit?
- Vážně? Tak teď jsem překvapená!
- No a?
- A louka je tu posečená...
- Však právě.
- Blázne!!
- Toužilas po tom vždycky.
- Směješ se zase! A zas tak uličnicky...
- Tak?
- Vždyť se večer už rychlým krokem blíží...
- Bojíš se?
- Ne!!
- Tak odhoď všechnu tíži.
- To bych pak ale byla...
- ...odhalená?
- Jistě!!
- Vždyť znám tě!
- Věřím.
- Na každičkém místě.
- Já vím...
- Tak vidíš!
- Co je ti přirozeným?
- Vnímat tvá gesta srdcem otevřeným.
- Co ještě?
- Sladit tep i nadechnutí.
- Pak tedy... odhodlám se...
- K čemu? K obejmutí?
- K tomu spojit i svoji vůni s tvou.
- Psst... slyšíš hudbu?
- Téměř marnivou!
- A teď?
- Je tišší! Podvečerní klam?
- Možná...
- Pak do ní tiše zašeptám...
- Co?
- Lásko...
- Psst...
- Já vím...
- I já...
- Ano, teď je ta chvíle...
- ...bláznivá...

Publikoval(a): Cecilka, 31.7.2013