Duše
Duše
Duše
Vše dobré,
vše zlé,
vše, z čeho je mi zle,
vše, kvůli čemu jsem své srdce otevřel.
Cit, který zahřeje,
slova, která zraní,
to, za co se bojuje,
každému jsou k mání.
Zlo jde s věkem,
cit, jako když ti srdce protne šíp,
i vzájemná láska s člověkem,
se kterým ti je hned lip.
Už dost,
už nechci tady žít,
všechnu zlost, starost, i radost,
hodlám opustit.
Všechno chci mít hned pryč,
ať zavládne vnitřní mír,
díky bohu, už jsem našel klíč,
uzamknu to do truhly jménem papír.
Zachytím vše,
všechny drby, zvěsti,
všechny vědomosti,
všechny neřesti,
city a pověsti,
poté přijde snad pokoj mé duše.
Tahle truhla má,
vše pečlivě schová,
tam, kde není tma,
vždyť to nejsou jen slova.
City to jsou dar,
stojí za zmínku,
truhlu už má v náručí žár,
mám už jen vzpomínku.
Tak teda sbohem světe,
válku a chaos přinesl si sem,
zde už mír a láska nepokvete,
a já jsem divák jen.
Ukázal si mi jen zlo,
život klesl v ceně,
i přesto ve mně trochu lásky kvetlo,
k ženě,
která je pro mě anděl.
Je tu jen zlo a nenávist,
kladná je snad jen láska,
tedy sbohem, já tu končím,
svět zničí tahle cháska.
Publikoval(a):
Pounty, 29.7.2013