Anotace: ...

Tak často proplouváš mým sněním,
pastelový umělec na okraji výšin,
sám ve svém vlastním obrazu
kouzlí přebohaté světy.

Za oponou z mléčně bílé pěny,
vzduch i verše jsou ryzí;
temnooká zahrada přivírá víčka
a fouká do přání, která nedokáže splnit.

Starosti a smutky ráda nechám stranou,
abych Tě mohla vést cizími městy a dvory,
slovy, která v knihách nenajdeš.

Zlom času neztmavnul na hodinách
a s přicházejícím ránem intimní slunce
pomalované mapy lepí do oken.

Publikoval(a): Lugilla, 28.7.2013