Anotace: ...

Tak vroucně jsem se oddala smířlivé hodině,
bolavá slova, ututlaná zklamání
vzedmula se, popukala, odtekla
tam, kde mají hodně slunce a málo smutku.
Stále věřím, že takové místo je,
ale už ho nehledám.

Nejsem ta, co se odmala nebojí,
že se nedusí za rozechvělým oknem
všechen vztek a uřvaně nehlasná hádka,
o to, kdo přežije.
Jsem slabá
a mám strach.

Děkuji tomu, kdo může za ticho.
Chci se dnes jen posadit za komín
a dívat se, jak ze střech sálá léto…

Publikoval(a): Lugilla, 17.7.2013