Anotace: Projdu městem a vidím...

Pochod ulicí - pořád stejně všední
hranaté stavby - hluboko zabité v zemi
čekají, až přijde náš konec - můj konec
čekají na tříštivou katarzi bez emocí.

A tak jdu a sleduji - mlhavou oblohu
nepřítomné mraky tečou jako sliz
jako bychom se všichni měli utopit -
ve vodopádu moči a splašků
splašků, které jsou nám nejbližší
totální pokrytectví.

Vzduch je kyselý - v ústech hořko
s vesmírnou nekonečností odkapává ptačí trus
falešné sokly budov, jenž nikdy nespatřily cihlu
a to se děje - bez povšimnutí.

Z rozbitých oken nahlas křičí ticho
hlas připomíná obraz miliónů sebevražd
každé volné místo obsazeno nedopalky
popel se mísí s kouřem továrních komínů -
jsou znovu naživu a hlásí se o žezlo
ukrutná vláda - jediná vše srovná.

Publikoval(a): Averzus, 17.7.2013