Anotace: O lásce k dívce.

Krásné ráno maruško,
i když trochu pochmurné.
Nevstává se mi těžko,
je spíše chladné.

Není tu ani zima,
ale neklid ve mně.
zvláštní klima,
připadám si jako země.

Někdy krásné počasí,
jindy zase tornádo.
Které mě na kolena srazí,
počasí asi nemá mě rádo.

Přehnala ses jako bouře,
přes moje území.
Já neuvažoval moudře,
vytopilas mě v přízemí.

Žil jsem tak nízko,
než jsi se rozzářila.
není to tak dávno krásko,
když jsi mne prvně políbila.

První pusa byla tak božská,
že nechal jsem tě vládnout.
Své zemi, co byla spíš mořská,
věřil jsem, že bys měla to zvládnout.

Udělala jsi z mé země ráj,
byla radost tady žit.
Příjemný kraj,
radost se v něm projít.

Všude jen láska, láska a láska,
krásná melodie přírody všude kolem.
Jen já a má kráska,
procházíme lesem, lukami a polem.

Ruku v ruce, jedna cesta,
zdá se býti nekonečná.
všude jen lásky gesta,
přece jen některá jsou závěrečná.

Stalo se mi osudným,
za to, že vládnout jsem tě nechal.
zemím svým,
možná moc jsem spěchal.

Jako Adam kdysi z ráje vyhoštěn,
kvůli jedinnému jablku.
Své nesmrtelnosti zproštěn,
se slzou v oku.

Stále měl alespoň Evu,
lásku svou jedinnou.
Ztratil pro ni hlavu,
nechtěl žít už pro jinou.

Věřím, doufám a sním,
že jednoho krásného dne,
vyhneme se všem lžím,
vyhoštění má královna utne.

Bránu mi otevře,
do ráje mého,
stůl mi nově prostře,
zažijeme mnoho nového.

Mluvím tu o zemi,
však ne o světě.
Je to jen chvílemi,
i přesto prosím tě.

Bránu jednou zavřenou,
otevři a pusť mě dovnitř.
Než i odsud mě vyženou,
je sic mnoho panovnic.

Ale pouze jedna bohyně,
která mě pobláznila.
Života mého vládkyně,
zaskočila mě ta přesila.

Nad všemi ostatními,
vždy snaha vyčnívat,
neskončit mezi prvními,
chtít vyhrávat.

To mě asi dostalo,
když jsem tě poprvé spatřil.
Ale také tvoje tělo,
asi jsem se dost nevyjádřil.

Stále tě miluji,
chci stále zpět,
před rájem stále jen stanuji,
snad obměkkčí tě těch pár vět.

Od srdce psaných,
ne moc dlouhých,
kéž by tak mocných,
jako z úst tvých.


By M. P.

Publikoval(a): Michal Špacír, 16.7.2013