harder
harder
Anotace: Protože se tu povídky nečtou, dávám jí do básní. Snad nepobouří, ale bude čtivá. Není to porno, ale spíš je to realita minulosti. Fikce, která se děje asi do dnes.
On mě zase šukal a já ho podřízla, jako prase. Řekli jen, že to byla nepřiměřená obrana a šla jsem sedět, byť jsem na to neměla věk. Ale to na píchání taky ne, ne ?
Nepřiměřená obrana ? A čím jsem se měla bránit devadesáti kilovému chlapovi s ptákem v ruce. Na první zážitek byl větší, než cokoliv, co tě napadne ?
Tím, o co mu šlo ?
Pipinou? Si děláte srandu, jedenáct let se bránit ?
Pokyny při znásilnění ?
Takhle to popisuje každý psycholog v kterékoliv brožůrce. Tu debilitu psal evidentně někdo, kdo pravidelné znásilňování neprožil.
Když jsem byla malá, táta mě donutil dělat gymnastiku. Já chtěla balet, ale kdo dá na touhy dítěte. To přece neví, co chce ...
Když mě trenér uviděl poprvé, byla jsem jen šestiletá holčička a prý s potenciálem. Ten se měl projevovat mou pružností a agilitou. Jo, to mi asi šlo. Hvězdy a srpy.
Trenér se za mlada stal mistrem říše ve sportovní gymnastice. Ideál. A co dělal v Polsku, na to se neptejte, protože to není relevantní. A ani to netuším.
Tréninky pružnosti, nenapadlo mě že je v tom něco ... špatného. Sahal všude a říkal, že testuje moje limity.
Když mi poprvé strčil prsty do" zabronione otwory "
řekl mi jen,
"roztahuj víc a víc "
Bolelo to moc, ale brala jsem to jako, jako tréning na soutěž, protože jsme měli jít na finále polských her. Na nich jsme byli mockrát. Vlastně od prvního roku. Fakt jsem asi měla talent.
No nevyhrála jsem a asi vím proč.
Asi málo prstů ...
Další čtyři roky jsem byla druhá a věřte, že to potom bolelo víc. A když říkám víc, tak to bylo opravdu, naprawdę víc. V jedenácti jsem zažila první anál. A nebyla to penetrace,ale rovnou perforace.
Musejí se trénovat oba otvory, kvůli agresivitě techniky, která se podstatně změnila.
Propustili mě z nemocnice po deseti dnech. Po dalším týdnu mě otec, přes protesty, poslal znova na tréningy, protože jsem měla jen únavovou natrženinu.
Moje slova ?
Naprosto nic neznamenala.
Už dávno to nebylo jen prstem, nebo dvěma. Klátil mě ptákem, umělákem, fistil, lízal i u toho mlátil, vrážel do mě pro dobro " věci " co měl po ruce.
Vydržela jsem do sedmnácti let, až mi jeden kluk, který se mi líbil a já mu to řekla, poradil, ať ho prostě zabiju.
Asi mi nevěřil a plácnul to do větru...
Jiné východisko nebylo a tohle mě nenapadlo ...
Tak jsem ho zabila.
Ráda.
Plánovaně, účelně.
Dnes je tomu 53 let od olympiády v Římě, na které jsem možná mohla být. Promrdala jsem ji s trenérem, aniž bych znala význam slov, kterými to popisuji.
Mám za sebou třicet a něco let fakt odstrašujícího pobytu v kriminálu, několik let na zkušené při hlídaném pobytu, a dalších několik snad dobrých let před sebou.
P.S. Jak mám zjistit, co je kvalitní sex.
Publikoval(a):
Marcone, 13.7.2013