Anotace: ...

Odložil svou dětskou tvář,
jen oči zůstaly velké, modročerné.
Na stařičké pramici proplouvá svými životy
až do míst, kde krvavějící obzor
a síťovina podnapilých hvězd
splývají ve splašenou iluzi.

Voda nehlasně vlévá své tužby
do trávy slehlé tíhou milenčina těla.
Lyriku, kterou si vypůjčil
rozvěšuje na kliky od dveří,
jen zlehka našlapuje, aby nespadl.
Z rozbitého ráje není cesty ven.

Jejich pouť vedla kamsi do neurčita.
Po uzavřené kružnici
z dlaně do dlaně horký písek přenáší.

Publikoval(a): Lugilla, 2.7.2013