Anotace: Aspoň jsme zůstali kamarády...

Ty vzpomínky
z dětských let,
si pamatuji velmi dobře
jež nechci brát zpět.

Měl jsi spoustu kamarádů,
byl jsi hrozně oblíbený,
způsobils mi velkou ránu,
asi jsi byl vyvolený.

Vyvolený k tomu,
aby jsi mi ubližoval,
lezl jsi po stromu,
ale mě sis nevšímal.

Byla to dětská láska,
ale pouze z mé strany,
byly jsme jen malá cházka,
rozdělená na dva klany.

Klany však tak rozdílné,
že tam nebylo to pouto,
které by nás spojovalo,
a přesto byly nerozdílné.

Ty války a spory,
co jsme mezi sebou vedly,
přes hory a doly,
přece nikam nevedly !

Bylo to zbytečné ,
mohli jsme být kamarády,
ale to se nepovedlo,
teď už nejsme dohromady.

Být s tebou celý dny,
hrát si v korunách stromů,
přála jsem si to celé týdny,
ale ty jsi musel domů.

Naše klany se rozpadly
a my mohli být spolu,
jenže ty jsi o mě nestál,
a já spadla dolu.

Spadla jsem ke dnu
a tebe to nezajímalo,
do nekonečného snu,
nebezpečí konce narůstalo.

Dnes kamárdi jsme,
není to jako dřív,
skončilo to jednoho dne,
a já můžu jen snít.

Publikoval(a): Adyy, 15.6.2013