Hladinou rybníka odrazy tváří
prolnou se v objetí s měsíční září
se srpkem cudnosti ve tmě se snoubí
krystalky hvězd jim svatozář roubí.

Z rákosí obrázek prostoupí závoj
mlhou se rozléhá kročejí předvoj
zrcadlo odráží to co je dáno
z povzdálí přichází chladivé ráno.

Jsi blázen a tohle je jedna z tvých nejkrásnějších básní. Byl jsem u toho rybníka a černá dáma mi svým závojem zastřela zraky. Ve třpytu hvězd jsem byl měsíc na hladině a v zrcadle jsem spatřil svou duši. Děkuji.

18.6.2013 20:54 | gogol

Ano, moc pěkné! ST!***

17.6.2013 14:45 | NikitaNikaT.

Pěkné.

15.6.2013 13:06 | děda včela