Anotace: Téhle básni předcházela dlouhá tvůrčí krize a rozpolcenost. Není perfektní, ale i tak si myslím, že v sobě skrývá určité poselství...

Rozervaná

Sedm smrtelných hříchů,
marná to snaha,
hořko-sladká příchuť,
pocit nekonečného blaha.

Je to tak zřejmé,
že snad ani není,
A srdce není stejné,
srdce se mění.

Vidím to jako dnes,
ten odraz v zrcadle.
Na krku dlouhý řez
a krev, krev v umyvadle.

Na těle stojí
výhružná zpráva,
napsána krví, mojí!
Kdepak je náprava?

Má hlava už není,
tam kde by měla.
Má duše neví,
co by si počala?

Rozervána vedví,
ztracena v pekle,
což nikdo neví,
kdy skončí ty kejkle?

Kam nacpat hlavu, ruce a nohy,
jak zbavit se těla?
Bezostyšně prosit o pomoc bohy,
to, že se dělá?

Ležím tam, ležím,
zapomenuta.
Ležím a nevím,
proč byla tak krutá.

Vyryto do srdce,
napsáno krví,
spáleno od slunce,
a co? Vždyť nikdo nic neví...

Publikoval(a): Eimear, 14.6.2013