Anotace: ..

Až na konci poznáš,
jak začít jsi měl,
v hlavě hlas strachu zněl,
žaludek se svírá,
chybu sobě si přiznáš,
tento pocit člověka zžírá..

Zžírá jak kyselina,
strach stále připomíná:
„já tu pořád jsem“
člověk vratký jak figurína,
tělo, jako ruka stařenčina.
před očima míhá se zem.

Přichází pocit bezpečí,
maso, krev a kosti,
vše spojené dohromady,
toť tělo, na zemi klečící,
maminka šeptá sladce:
„strachu už bylo dosti,
máš vždy skvělé nápady“


držím ti dnes palce.

Publikoval(a): Moog, 11.6.2013