Anotace: Zas nespí, spálím ji… Již brzy…

Doufám, že naposledy beru jehlu do ruky,
abych se píchla a navždy usnula, spánkem horkým.
Viděla jsem kus sebe v tobě, já už to já mé,
vidím v dáli, jak se na mě směje.
Potíš, asi bude v tom, že můžeš být vším - příliš éterický.
Chci žít v realitě, hledat sílu pro boj se světem.


Přála bych si, aby v Tobě, jako ve mně, něco zbylo.
Děkovala jsem za všechno:
Ta varování, jež pro mě měli být čas budoucí.
Ty krásné chvíle - lítala jsem lépe než na dovolené.
Chtěla jsem Ti poděkovat,
bez hořkosti na Tebe vzpomínat.

Nemůžu zazdít život, ani ty chvíle s Tebou.
Avšak jsou už prázdné, brzy domalované.
Zbylo ve mně navždy, že víš mnoho a přeci…
Mrzí mě, že jsem nedržela slovo… Vážně to nešlo.
Přeji Ti jen samou radost, ať už z dětí práce, ženy.
Já nejsem ta, jež by ustála Tvou přítomnost.

Neumím psát, doufám, že snad malovat,
ale já ti nehodlám konkurovat.
Neměla jsem pocit, že Tě mám dobíhat,
ani jsem se nechtěla přemrštěně spoléhat,
chtěla jsem Ti dát to nejlepší ze sebe,
to není intelekt, já potřebuji jednání přímé.

Pravda je subjektivní, ale fakta jsou neměnný.
Investoval si mnoho, prostě se to nepovedlo.
Zlobím se velice ale už jen na sebe, tobě přeju klid…
Ať je v tobě vždy a plíce si šetři!:-)
Nebojím se už, že Ti pohlédnu do očí,
i když tělo se asi rozechvěje ale i to jednou skončí.

Publikoval(a): Tera.kuckuc, 8.6.2013