Co když...
Co když...
Bezslovná věta pluje myslí,
opravdu, nešálí mě smysly,
po právu jsem odsouzen k zániku,
z pasti vlastních myšlenek není úniku,
jaký že smysl mají všechny touhy,
kde všichni vzali právo soudit,
proč nad upřímností se dál jen smráká,
a co nás to na lásce tak moc láká?
Štěstí, že dobré je,
bolest zas špatná,
kde že se vzala,
ta odvěká pravda?
co když...
všechno je v základu,
úplně naopak,
a za každou bolest,
měli bychom děkovat,
co když...
láska je zločin,
a štěstí trest,
a kterou cestou,
teď mám se vést?
srdce mé mlčí,
uprostřed jen díra,
rozum nepomůže,
co zbývá...víra?
Publikoval(a):
Formis, 5.6.2013