Anotace: ...

Za mozaikou se překřížily odstíny hlasů,
pomalu olizují křídový pás dne,
jež svou rozevlátou sukni odkládá.
Teď na každém kroku vynořují se bílá slova
přikrčená za hřmotem bouře.

Jen rozum stále plete se pod nohy
sžírán záhadami, kterým není dáno rozumět.
Já tiše, ostýchavě dívám se,
jak fantazie svůj životopis čmárají
na prázdná místa v duši.

Publikoval(a): Lugilla, 19.5.2013